Předvánoční Drážďany

Navzdory obavám z možných teroristických útoků kdekoliv a hlavně na předvánočních trzích velkých německých měst, jsme se tam vydali. Do německých Drážďan. Odjížděli jsme z Pardubic před svítáním, později nás zahalila silná mlha a neopustila nás dřív, než jsme vjeli na německé území. Bylo to jak mávnutím kouzelného proutku a sluneční svit nás už provázel celý den. Na hranicích žádné prohlížení autobusu, žádné zdržení.

Naším prvním cílem byl zámek Moritzburg. Výstava, pečlivě připravená v německé i české verzi, ukazovala kostýmy a další upomínky na film Tři oříšky pro Popelku. Všichni tento film známe – Popelka Libuše Šafránková, to je vánoční klasika. Film je velmi slavný i v Německu. Natočil ho režisér Václav Vorlíček v roce 1973 v koprodukci s východoněmeckou filmovou společností a část se točila na moritzburgském zámku. Scénku útěku Popelky po schodech připomíná střevíček, vyzývající k vyzkoušení. I okolí zámku vypadá velmi pěkně, ale to jsme už nezkoušeli a vydali se do Drážďan.

Veletok Labe se tu jmenuje Elbe a přináší vodu z většiny českého území. Velké potíže tu měli v létě 2002, kdy povodňová voda zdvihla hladinu o 5 m, zalila i Zwinger a způsobila velké škody. Z pražské zoo odplaval lachtan Gaston a chytili jej až v Německu, po 300 km plavby. Svůj výlet nepřežil, zemřel po odchycení vyčerpáním.

Náš čas v Drážďanech byl rozvržen tak, abychom se seznámili s krásami historického centra města a zbyl dostatek času na samostatné nákupy.

Prohlídku města jsme začali na Divadelním náměstí a pod jezdeckou sochou saského krále Johanna jsme se vyfotili. Strany náměstí tvoří dominanty starého města – budova opery (Semperoper), kostel Hofkirche, rezidenční zámek a obrazárna Zwinger.

Prošli jsme blízké Brühlské terasy na břehu Labe a kochali se výhledem. Nějaký čas jsme strávili u kostela Frauenkirche, věnovali jsme se místnímu trhu či prohlídce kostela. Pak jsme se přesunuli k Altmarktu, kde jsou na velkém náměstí ty nejproslulejší trhy s nejvyšší vánoční pyramidou a Betlémem.

Vánoční trhy byly v Dráďanech snad na všech větších prostorech, na každém náměstí. Voněl tu punč a klobásy, pozornost přitahovaly vánoční ozdoby a dekorace všech druhů. Byly nabízeny nejrůznější typy potencionálních dárečků a atmosféru dokreslovalo pár atrakcí.

Paní průvodkyně nás starým městem provedla a detailně informovala o pozoruhodnostech a historických souvislostech. V autobuse ještě přidala pár dalších zajímavostí a nakonec nás vyzkoušela. Jistě už budeme všichni vědět, že se o rozkvět města velmi zasadil kníže August Silný. Kromě toho, že se zasloužil o Sasko a zruinoval Polsko (vládl i tam a je v Krakově pohřben), byl nenasytný sukničkář a pořídil si několik stovek nemanželských dětí.

Luteránský kostel, spíše katedrála, Frauenkirche byl dostavěn v roce 1743, koncertoval tu i Johan Sebastian Bach. Jedná se o rozsáhlou barokní stavbu s obrovskou kupolí. Stejně jako většinu Drážďan ji srovnalo se zemí bombardování v únoru 1945. Po válce zůstala ve stavu ruiny jako válečný památník, symbol zbytečné zkázy – stejně jako katedrála v anglické Coventry (bombardována Němci v roce 1940).

Se sjednocením Německa se znovu prohloubily snahy o rekonstrukci ruin. Občanská aktivita umělců vedla k založení Společnosti pro rekonstrukci Frauenkirche, která shromažďovala prostředky. Jedním z velkých dárců se stal Günter Blobel, nositel Nobelovy ceny za fyziologii z roku 1999. Prožil tu bombardování v únoru 1945 a celé finanční ocenění za svou NC (cca 820 000 Euro!) se rozhodl věnovat na rekonstrukci, symbol znovusjednocení Německa. Rekonstrukce byla spojena s nespočtem těžkostí a technických překážek. Ty tmavé body kdekoliv na fasádě kostela jsou zapravené původní kvádry, ztmavly následkem požáru. Celkem stály práce 180 milionů Eur.

Paní průvodkyně nás starým městem provedla a detailně informovala o pozoruhodnostech a historických souvislostech. V autobuse ještě přidala pár dalších zajímavostí a nakonec nás vyzkoušela. Jistě už budeme všichni vědět, že se o rozkvět města velmi zasadil kníže August Silný. Kromě toho, že se zasloužil o Sasko a zruinoval Polsko (vládl i tam a je v Krakově pohřben), byl nenapravitelný sukničkář s několika stovkami nemanželských dětí.

Řidiči jeli bezchybně, počasí nám přálo a průvodkyně své práci rozuměla. Nikdo se nezatoulal a nic podstatného se nestalo. Ani náznak potíží s imigranty. Co více jsme si mohly (kantorky) přát? Snad méně jedinců s hlasitým a ne úplně korektním projevem. A mnohem méně těch, kteří věčně cítí potřebu doplnit hladinu nikotinu.